Tradiční zahrada mezi dvěma extrémy

Pojem tradiční zahrada nelze zaměňovat za označení „Přírodní zahrada“, která musí splňovat přísná pravidla, to je jeden extrém. Druhým extrémem je vzhled většiny nově zakládaných zahrad – živé ploty z jehličnatých dřevin, nelogické a zbytečné zpevněné plochy a zídky, hromady kamení (imitace skalky), několik dřišťálů, stříbrný smrk a japonský javor. To vše zasypané barevnou kůrou, ohraničenou plastovým obrubníkem od přísně sekaného trávníku. Pokud na to majitel zahrady má, jsou vysazeny vzrostlé solitérní stromy, nejlépe tvarované a co nejhustěji. Tady naopak neplatí vůbec žádná pravidla.

Jak tedy lze tradiční zahradu chápat?

Tradiční zahrada je návratem k něčemu, co zde fungovalo v minulosti, kdy lidé pozemek kolem domu mnohem více využívali. Takové zahrádky si majitelé zakládali sami, používali selský rozum a ne zahradního architekta. Ovocné a okrasné stromy se vysazovali s vědomím, že porostou několik desítek let, byly zde záhony na zeleninu, květiny, drobné ovoce. Nikomu nevadilo, že z listnatých stromů a keřů padá listí, v trávníku kvetou sedmikrásky a pampelišky.

Co by tedy v Tradiční zahradě nemělo chybět a proč:

  • drobné ovoce (angrešt, rybíz, maliny, kanadské borůvky, muchovník, jahody), pokud to velikost zahrady umožňuje i ovocné stromy – např. švestka, letní jabloň, třešně, jedlá jeřabina, černá jeřabina, višně. Ovoce, utržené ze stromu nebo keře na vaší zahrádce chutná zcela jinak, než koupené v supermarketu. - smíšený živý plot z listnatých keřů v případě, že je potřeba se odclonit od okolí – lze kombinovat pestrý sortiment opadavých keřů, atraktivních barevným listem, kvetením, podzimním vybarvením nebo zajímavým plodenstvím. Takovéto ohraničení pozemku se v průběhu roku neustále mění, kvetoucí keře jsou pastvou pro hmyz, plody potravou pro ptáky. Je možné použít např. svídy, kaliny, bezy, tavoly, vajgélie, zlatice atd.
  • zeleninové a bylinkové záhony – petrželka, pažitka, karotka, kedlubna, ředkvička se dají vypěstovat na každé zahrádce, pouze je potřeba znát základní nároky jednotlivých rostlin. Důvod, proč se o to pokusit je stejný jako u ovoce.
  • aromatické a voňavé rostliny – konvalinky, šeříky, pustoryly, azalky, floxy, růže, levandule. Při vhodné kombinaci takovýchto rostlin bude zahrada vonět od jara do podzimu a získá zcela nový rozměr.
  • trvalkové a letničkové záhony - jsou nejtypičtější a nejkrásnější součástí tradiční zahrady, lze použít širokou nabídku trvalek - pivoňky, srdíčka, chrpy, floxy, denivky, třapatky, hvozdíky, levandule, listopadky, podzimní astry, na doplnění se použijí letničky – např. afrikán, ostálka, hledík, slaměnka. Záhon přiláká na zahradu včely, čmeláky, motýly, celý rok pokvete a i při minimální péči bude ozdobou zahrady.

  • travnaté porosty z některé varianty květnatých luk – při intenzivním využívání pozemku lze založit Zelený chodníček z  nízkých lučních květin a travin odolných na sešlapávání, který nahradí pravidelně sečený a udržovaný trávník. Pokud si chcete založit skutečnou květnatou louku, kterou budete sekat pouze 3x ročně, je možné si vybrat, dle stanoviště, z mnoha variant - např. Slunná stráňka, Horská louka, Zámecká louka a mnoho dalších zajímavých porostů. Všechny mají jedno společné – v porovnání s běžně zakládanými trávníky vyžadují minimální péči – nevyžadují zálivku, hnojení, vertikutaci a především nepotřebují časté a pravidelné sečení, v době kvetení je to úžasný kus živé přírody.

  • vzrostlý listnatý strom – může být ovocný (jabloň, třešeň, ořešák), nebo okrasný, typický pro danou lokalitu (buk, lípa, javor, jeřabina). Pokud tyto stromy sázíme, je potřeba znát jejich velikost v dospělosti a vybrat jim vhodné místo, aby se staly dominantou zahrady a ne problémem. Zdravý vzrostlý strom vytvoří na zahradě v teplých dech příjemný stín a mikroklima. Určitě je příjemnější posezení pod stromem, než na rozpálené betonové terase.

  • půdopokryvné trvalky (kakosty, barvínky, mochny, lesní jahody, mateřídoušky) spolehlivě nahradí mulčování kůrou

  • místo na odpočinek – lavička, ohniště, pískoviště a houpačka pro děti

  • kompostér, umístěný ve vhodné části zahrady – správně vyrobený kompost je to nejlepší, co můžete na pěstovaní rostlin použít. V minulosti neexistovaly žádné „zázračné“ rašelinové substráty v barevných pytlích, používal se kompost, hnůj, písek a obyčejná zemina.

Jak lze tradiční zahradu definovat?

Zahrada by měla být především o rostlinách jejich správné kombinaci, měla by být součástí přírody a částečně s ní splynout. Z toho vyplývá potřeba průběžné péče o zahradu. Připadá mi nesmyslné pravidelné ořezávání okrajů trávníku, tvarování keřů do prapodivných tvarů, hubení každé sedmikrásky v trávníku, vytváření ornamentů z barevné kůry a štěrků.

Je logické, že záhony je potřeba vyplet, ostříhat odkvetlé květiny, zalévat, připravit na zimu. Tyto práce by však měly být relaxací a odpočinkem (i když to může být občas pěkná dřina). Pokud práce na zahradě člověka baví a pozoruje přírodu, časem zjistí, že je lepší s přírodou spolupracovat a ne s ní neustále bojovat. Tradiční zahrada nemusí být neustále dokonale ošetřená, ale musí působit harmonicky, člověk by se v ní měl cítit příjemně. V podstatě nikdy nebude hotová, stále se bude vyvíjet, měnit, každý rok nás něčím překvapí.